Jinak včera jsem dostal úkol, který se na první pohled nezdál tak složitý:
"Odvez dceru na lyžák. Chata Javorka, Pec pod Sněžkou"
Tak jsem kouknul na Google mapy, našel chatu Javorka, opsal si GPS souřadnice a zadal je do navigace, po čtvrté odpolední vyzvedával v Praze dceru z akce (kvůli níž nemohla jet s ostatními dětmi už ráno) včetně sbaleného kufru, lyží a tašky s přezkáčema a helmou a zamířil přes obě "hlavní škodovácká města" (Ml. Boleslav a Vrchlabí) dle navigace k cílovému bodu do Krkonoš.
Ještě jsem se dozvěděl, že ostatní děti šly k chatě 3 km pěšky, přičemž jim bagáž vezla rolba - to mne trochu znejistělo, neboť řetězy v autě nevozím a na pravém zadním kole mám už pár týdnů po defektu rezervu - sice se zimním vzorkem, ale se vzorkem "proti srsti"...
Nicméně cestou mne uklidňovalo, že nikde ani v obci Černý důl nebyly po sněhu ani památky, 10°C a dešťové přeháňky. Silnice stoupala poměrně prudce vzhůru a první stopy sněhu se brzy objevily, ale nevypadaly nijak nebezpečně, natož aby ležely na silnici.
6,5 km před cílem (dle navigace) jsem dojel ke značce "zákaz vjezdu motorových vozidel, mimo vozidel s povolením KRNAP".
Představa šestiapůlkilometrové pěší cesty do kopce s kufrem a lyžemi (byť dětskými) a vidina parkoviště pro návštěvníky chaty Javorka (které vypadalo tak hezky na letním snímku fotomapy)
![3](//img.skoda-virt.cz/x-smajlici/3.gif)
mne přesvědčily, že jsem ani chvilku nezaváhal a pokračoval po cestě dál. Rozbředlý sníh a tající ledové plotny se začaly objevovat i na stinnějších místech vozovky, když jsem míjel druhé parkoviště sněžných skůtrů a uvědomil si, že jediné stopy na sněhových partiích silnice nebyly od aut, ale od rolby, začal jsem si uvědomovat, že pěší turistice se dnes asi nevyhnu a doufal jen, že to nebude moc daleko a že to nebude od auta v potoce pod strání.
Ve chvílích, kdy zrovna na silnici byl kousek asfaltu, jsem na navigaci sledoval, jak se postupně přibližujeme k cíli...
Pak už ani na bezlesých jižních svazích s holým asfaltem nešlo jet na jinou rychlost, než jedničku, jak to bylo strmé. Kousek nad chatou (tuším, že) Cihelka jsem se zahrabal poprvé a chtěl to vzdát, scouvat k té chatě a dojít ty téměř 3 km pěšky, ale dcera mne uprosila, abych to ještě jednou zkusil projet...
...začalo sněžit...
...tak jsem to ještě jednou zkusil a kritickým místem projel, hlavně se nezastavit a nesklouznout mimo cestu...
...další boudy, další více či méně kritická místa, ale pak to přestalo být strmé a byli jsme 1,5 km od cíle. Zase tam bylo na osluněném svahu nad Pražskou boudou kousek odtálé silnice, nicméně hned za zatáčkou v lese minimálně 30 cm rozbředlého sněhu, takže ani při opakovaném pokusu se nepodařilo dojet dál, než pár desítek metrů za zatáčku. Tak jsem tedy odstavil škodovku, mimo cestu (kdyby náhodou jela rolba) a s dcerou jsem ten 1,5 km nějak doklouzali i s kufrem a ostatní bagáží pěšo. Naštěstí to bylo celou cestu z kopce (prudkého) a naštěstí se mi tam nepodařilo zajet, protože odtamtud bych vyjel možná v květnu...
K autu jsem se vrátil už skoro za tmy a navzdory sněžení úspěšně sklouzal dolů do Dolu (dolovat rudu) - úkol splněn
Jist si tím nejsem, ale skoro to vypadalo tak, že škodovka byla letos první auto, které dojelo k Pražské boudě...
![24](//img.skoda-virt.cz/x-smajlici/24.gif)