HOUBA model 69

Houba je škoda 1000mb de luxe. Jak již jméno vozu napovídá, je auto uvnitř měkké a pohodlné, což zajišťují sedadla ze škody 100 a polstrování stropu de luxe a další úpravy potahu palubní desky dveří, atd. Tedy jak jsem již nakousl je auto pohodlné jako houba. A zvenčí je taktéž prohnilé jako houba. Shnilá je toitž úplně, Když jsem například sundával nárazníky a slyšel, jak to v tom křupalo a pak jsem se podíval na úchyt příčky motoru, tak jsem se divil, že mi za jízdy nevypadnul motor. Velice zajímavý pohled byl také na přední nápravu. Udivovalo mne, že je schopná se na mněkkých a při dotyku se rozpadajících podbězích udržet.

Trocha techniky: Houba má motor ze škody 120l a taktéž i převodovku s celkovým převodem 4,22.

Díky naprosto rozštelovanému předstihu má houba maximální rychlost 70km/h a výkon odhaduji, no radši ne.

vepředu je umístěná náprava ze škody 100, takže i s kotoučovýma brzdama(nebo kotoučovými brzdmami?).

Hodnocení brzd: Nic tak špatně brzdícího jsem ještě neřídil, snad jen moji druhou škodu, tu ovšem omlouvá fakt, že nemá pedály. Jako bonus má houba tlakoměr oleje z karosy.



Výměna kol.

Všechna kola na houbě jsou 13ti palcová. tedy ze škody 120l a v dobrém stavu. Rozhodl jsem se tedy, že si je dám na jiné, poněkud méně plesnivé škodovky. Přijdu k houbě slušně pozdravím (nazdar plechovko) a vesele si dám hever pod první přední kolo. Hever jede pomalu na horu, zvedá se stále výš, ale auto je stále na stejné pozici. Hever jaksi navštívil vnitřek prahu. No nic zkusím jiné místo o kus vedle Tam je to o něco lepší. V hororově rychlém čase vyměnňuju kolo a rychle rychle s heverem dolu. První kolo máme za sebou, jdu tedy na zadní. Dám ten hever pod rameno, tam to musí držet. Hever jde na horu a auto kupodivu také. Je nahoře a nic se neděje, jen svěží srpnový vánek vjeje.........Ale nééé, najednou se začne ozývat z karoserie podivné praskání. Hysterycky rychle začnu točit heverem dolu, no naštěstí jsem to stihnul. Zatr sakr, tak přece to nevzdám, už jenom tři kola a je to. Tentokrát jde hever pod tlumič a je to v suchu. Obě zadní kola jdou sundat, bez problémů. Ale ten předek zase. Opatrně heveruju přední kolo a zdá se, že jde všechno jako po másle. Rychle vyměnim kolo a dolu, ale ouha. Houba se naštvala za ten nazdar plechovkáckej pozdrav a řekla si: ty šmejde, já ti dám plechovka, no počkej. Křup, prask, škvík, skrz. A auto bylo na zemi a hever se zase podíval do prahu. Jé, vidim dovnitř a do prahu taky. No za takové ůtvary, co byly vidět uvnitř prahu, by se nemusely stydět ani bozkovské krápníkové jeskyně.

Houbu jsem tedy zul a přežil jsem, obávám se ovšem, že z té zahrady to auto už nikdo nikdy nedostane.