Jakub05 / Škoda 120 L

To už je vlastně dávno, co jsem moji tehdy ještě drahou polovičku donutil si udělat řidičák. Tuším že tak 10 let nazpět. No a když už se jí to povedlo, nastala otázka do čeho ji posadit. Byli jsme tehdy oba studenti a prachy nebyly - ptal jsem se jí, kolik že do toho auta může vrazit - no prý tak 5tis. Tím se celé vybírání celkem zjednodušilo a nakonec padla volba na tenhle kousek od kamaráda, který jej zdědil po svojí mámě. No už tehdy nevypadala nic moc - 20 let stání před panelákem a pražského provozu zanechalo na kabátě pár šrámů. Žena se tehdy trochu kroutila, ale protože to mělo dělané dutiny, byla kastle vcelku zachovalá. Plácli jsme si za 1000 Kč, takže zbylo na přepis, pár oprav a plnou.

No oprav - první úskalí nastalo ještě při koupi, ono to totiž skoro nebrzdilo a tak žena odmítla nový vůz přepravit po ose jako řidič. To kamarád naštěstí pomohl a auto nám dovezl. Pak jsem pod to ulehl a tak měsíc tam zůstal. Výsledkem bylo, že Jedu z STK- jsem OK.

A tak bylo auto předáno k dennímu obouchávání, poskakování, parkování do podélné řady, věčnému startování s rozsvícenými světly a ke spoustě dalších zážitků, které tak přicházejí, když se někdo učí řídit. Dokonce se ženě podařilo dosáhnout rekordní spotřeby někde kolem 30 l/100, když se povolilo lanko sytiče na karburátoru v poloze otevřeno a plná byla za 100 km fuč:-). Taky to jednou v létě ukázkově uvařila - sice dostala instrukce co dělat, až ručička teploměru začne opouštět budík (zapnout topení), ale už nějak opomněla pustit větrák, že to jsem prý neříkal, a tak všech 12 litrů chladiva opustilo naráz okruh ve formě páry ulítlou hadicí od termostatu. Ono těch historek bylo víc, to někdy dodám.

Začátky byly krušné, ale nakonec s tím najezdila za 8 let 40 000 km, dokonce v tom i nějakou dobu vozila naše 2 děti, jednou za rok cesta na chalupu k Chebu, jezdila v létě v zimě (to po použití lehkých donucovacích prostředků - na ženu).

No ale po čase jsme se shodli, že ač ve slušném stavu, je už Škodlér, jak auto vždycky nazývala, tak nějak morálně zastaralý a že bude čas koupit něco víc dobového. Tak dostala Punto. No a Škodlér neprodejný, tak co s ním? Kostička železa? A nebo ho archivovat? B je správně, a tak teď má po 30 letech provozu konečně garáž na chalupě, kde ho po kouskách vedu do stavu, v jakém opustil brány továrny.



P.S.: Ženě už ho nepůjčuju:-)