# # > Pepa pryjde v nocy zpolecenzki ponekud unavení domu.
# # > Zvalý ze do poztele vedle manselki a uzne.
# # > Najednou ze ocytne pred nebezkou bránou.
# # > Zvatí Petr mu rýká:
# # > "Tak vydýz, Pepo, umrel jzy ve zpánku".
# # > Pepa salamentuje:
# # > "Ale proc, zvatí Petre?
# # > Vsdit já toho mám jezte tolyk v syvote udelat?
# # > Nezlo bi to nejak, abich ze vrátyl?"
# # > Zvatí Petr ze pozkrábe sa uchem a rýká:
# # > "No, zlo, ale mohl bi zez vrátyt jedyne jako zlepyce. Chcez??" "To
výz,se chcy". Pepa ze ocytne spátki na semy v hejnu zlepyc, poroztlí perým,
a z oztatnýmy zlepycemy ze popelý v prachu a sobe
# # > srný. Vtom zy ho vzymne kohout, a ptá ze:
# # > "Á, ti zez tu nová. Jak ze ty vede?" "No, zlo bi to, ale mám takoví
dyvní pocyt tam dole". "To jzou vajýcka, to je v porádku. Jenom je znezez,
tak to preztane." Sa chvylku Pepa zneze prvný vajýcko.
# # > Zteztým je celí bes zebe, a brsi názleduje
# # > druhé a tretý vajýcko. Najednou ným nekdo treze. "Co je, co ze deje?"
# # > "Zerez do poztele, ti praze", krycý manselka.