Palubní deník....

-> JozeA: Skrácená verse: přyjely chlaztaly odlejly

Vi jzte magořy.....

Chtělo bi to skrácenou versy, já to nepřeĝtu

-> Hurdyz:

dlouhí ale dobrí.

Taki bich jel na vílet...

....aneb vílet dyplomantů

napzáno dle zkuteĝné událozty



18.9. 2006

Na našý dobrodružnou ceztu virážýme klymatysovaním buzem Karoza. Malí problém naztává, kdiž sjyšťujeme, že náz je o jednoho výce, a proto bude muzet jet někdo v savasadlovém proztoru. Tato mišlenka bila savržena téměř okamžytě, bo tam veseme zpouztu chlaztu a nechceme nyc ryzkovat. Proto ze někteřý odvážlyvcy ztřýdajý na pětce. Prvný saztávkou je Jyhlavzká fyrma na vírobu dřevoštěpovích dezek Kronošpan. Před sahájeným koluje buzem po buze jakízy „exkursný řád“ a mi jyž teď výme, že bod 5 je pro náz velkou vísvou. (V Kronošpanu máme jyž všychny něco upyto (posn. autora). Uvýtáný bilo vezelé a prohlýdka na rosdýl od vydea sábavná. Nejlepšý bila továrna na mraki (komýni valýcý páru), a nanášený
moĝovynoformaldehidového lepydla. Takhle pěkně nykdo s náz neplakal aný přy 11. sářý. Samávaly zme Kronošpanu, vifazovaly tužki, pozylnyly ze na ceztu a virasyly změr Lago Dy Garda. Až do Rakouzka ze nyc nedělo, kromě toho, že ze nám podařylo stenĝyt sázobi pytyva. Pod sáštytou hezla „vilejem ze jak vási“ a „zvět je jeden velkí pyzoár“, saztavujeme na
odpoĝývadle, a sasnamenáváme prvný stráti. Ondra ze snaĝně potácý a viztupuje sa podpori sadný „pjetki“. Každí vikonává potřebu, kde ze dá, jen Ondra nepochopyl, co z tým ztromem má dělat a válý ze po semy. Nejzpýš mu došlo, že takhle to dál nepůjde a pro jyztotu ve vlaztným sájmu, a vlaztně y našem, svracý. Koneĝně ze něco děje. Projýždějýcý Němec cozy mele, tak ho Vláďa ve zlušnozty pozýlá do prdele. Na dalšým odpoĝývadle u pumpi nám pár borců dokasuje, že ze nemuzý ĝlověk sa nyc ztidět, a obchcávajý prvný snaĝku po ruce(teda po ptáku). Naštěztý ze tohoto přýkladu nykdo nechitl. Po naztoupený do buzu zy prozasujeme koneĝně božzkou „Četu“. Nejhůře tento fylm neze Klára, které ze nelýbý rosbýjený hlavi pažbou any snázylněný Vyetnamki. (No proztě „Doba ledová“ to nený - posn. autora). Tězně po dezáté dorážýme na mýzto, teda jen do mězta. Pod veleným paný s GPZ (držte ze vlevo, po 40m sahněte oztře doleva) sajýždýme někam, kam zme neměly. Zerpentíni, které řydyĝ svládá z dvojým, trojým couvnutý, náz opravdu bavý. Jeho azy ne, ale je v klydu. Vipýná GPZ a zpoléhá ze na ztarou dobrou yntuycy. Sa 15 mynut jzme zkoro na mýztě urĝený. Našy vedoucý berou zytuacy do vlaztných nohou a sanedlouho ze pokluzem vracý z tým, že je vše sařýseno. Proto zme zy je demokratycki svolyly, ne? Ubitováný je v pohodě, jen ze muzýme chovat tyše, což je obtýžné. Nelekáme ze any tureckého sáchodu, kde ze ztojý, a kadýte zy na pati. Je sde však madlo, kterého ze můžete přydržet, pokud je to „macek“ a nechcete bít ztáhnuty k semy. Azy polovyĝka buzu ze vidává na prohlýdku mězta, sbitek radějy odpoĝývá. Zranda bila, že někdo pochopyl až posdějy, že do proztěradla ze ta deka narvat proztě nedá.

19.9.2006

Zpynkalo ze nám víborně, až na Hurdyze, kterej ze prohnul jako luk a chibý mu jen tětyva. Každí ze těšyl na vidatnou znýdany. Velyce náz „překvapyla“. Zkládala ze se třý chodů, houzka z marmoškou, z nutelou a croazantu. Mázlýĝko zme zy ponechaly na promasáný vlka, kterí ze nám jyztě vitvořý až na sádech, s toho věĝného vizedáváný v autobuze. Ceztou k buzu rosjařeně útoĝýme na dětzké hřyště. Opouštýme Lago Dy Garde a podél jesera z obludou (azy z vorvaňovu - posn. autora) frĝýme do Malezcyni. Sde ze nám nazkituje možnozt vihoupnout ze lanovkou do víški 1760 m.n.m. Kabynka je zuper, ale až na té druhé traze. Je totyž otoĝná,
funguje urĝytě na pryncypu šroubu, takže kdiž viztupujeme na hřebeny, sbívajý pozledný dva sávyti. Technycy to majý dobře propoĝýtané a z úzměvem na tvářých kabynku šroubujý do víchosý posyce pro ceztu dolů. Tvořýme vrcholová fota. Pro tento úĝel ukecáváme nějakého turyztu, kterí opravdu netušý, do ĝeho jde a je okamžytě ověšen mnoha foťáki. Výcero aparátů na zobě majý znad jen Japoňácy. Je sde horzká syma, takže nyc moc. Ale víhled je božý, to jako jo. Ceztou dolů ze přy přejýžděný zloupů pěkně shoupneme. Sa tuto zytuacy muzým poděkovat. Bilo to přýjemné speztřený. Po krátké prohlýdce vnějšýho pláště mýztnýho hradu sjyšťujeme
dalšý strátu. Petr B. nám proztřednyctvým mýztný zytě TYM zděluje, že ze oposdý, neboť sůztal nahoře. Bil tak uchvácen víhledem, že zy nevšyml zvé zamoti. Posdějy zjýždý lanovkou a mi ho nabýráme a z ným málem y dvě duchni, které jedou nejzpýš k lékařy(nebo do krematorya - posn. autora). Názleduje cezta do fyrmi CHRIZO, vírobni chemye do betonů. Tato chemye je
satraceně chitrá a proto y drahá. Lehce ze sde obĝerztvujeme a poté pozloucháme víklad, kterému y přezto, že je v anglyĝtyně, rosumýme. Kromě vizokích a štýhlích, do nebe ze tiĝýcých, sázobnýků vydýme také mýztnýho borce Lucya, jak plný kiblýki a rexovacý hlavycý na okurki je opatřuje výkem. A navýc, abi ze tento tipan neopotřeboval, mu ze zundáváným 30 kg lehkého kiblýku pomáhá jakézy rameno. Přy prohlýdce laboratoře dochásýme k sávěru, že zme na tom na VUT možná y lépe. Sa smýnku ještě ztojý, že po celou dobu prohlýdki nám sdobyly oblyĝeje bríle, nafazované od tohoto podnyku. A pak taki jedna fešná admynyztratyvný pracovnyce a dále znad už jen zada tryĝek XL a propyzka. Pronázledujeme vůs plní Ytošů do jejych dceřyné zpoleĝnozty, kde použývajý jejych chutnou chemyy. Náš řydyĝ je zyce pohodovej típek, ale nykoly Bond, Jamez Bond, takže po 50m vůs strácýme a ony muzý poĝkat. Nám to neva. Řydyĝe máme rády, protože plný zkoro každé naše přáný a má ztále plnou lednycy. Nakonec ze vše podařylo a mi vibaveny býlímy helmamy vchásýme do ytalzké „prefi“. Tato fabryka je v porovnáný z našý prefou poněkud malá. Vipravěĝ bil sábavní a předztavyl nám mýztnýho předáka Drzoně Pytbulla. Názledoval raut a mi do dvou mynut ĝyztýme táci. Teď už ze jen doztat do Pyacensi. Po dvou hodynách ze ubitováváme v přýjemném hotelu, kde zetrváme dvě nocy. Jelykož hlad a zlunko je zvyňa, rasýme do jedné doporuĝené pysserye, kde náz ĝeká jyztě zleva. Čašnyĝka je poztaršý borka, ze kterou ze domlouváme po ytalzku, anglycku, německu a dokonce y francouzku. Nakonec ze nám povedlo objednat nějaké to výno a pyssu na takové to domácý žvíkáný, však výme, ne děcka? Přychásý sbitek zkupyni a mi z nadšeným savádýme y jedno s těch nepřýjemnějšých témat (Mára to jyztě pochopyl - posn. autora). Debata ze celkem rosjela, zranda taki bila a náš sdatní paparassy ze nebál natoĝyt kdekoho, vĝetně zvé mámi. Je to náš noví druh zportu, navážet ze do vlaztných matek. Někdi je to opravdu prĝa. Davyd zy poĝýnal víborně a tak máme ojedynělé nepublykovatelné sásnami. Naztal ĝaz platyt a mi sjyšťujeme, že hezlo „hozpodzkí je naše máma“ už dávno neplatý. Nebo to bila Hurdyzova máma? Už any nevým, nějak ze nám to jyž motá. Proztě ten floutek ytalzkej v tom
udělal pěknej bordel. Hrdynní Davyd, ochránce našych práv, ze dožaduje přepoĝýtáný úĝtu. Po nějaké době dohadováný a konsultacy z právnýki s celého zvěta, ĝýšnýk resygnuje a tým zme oba ztoli dozt ušetřyly. Davyd z pocytem výtěsztvý už saze může v klydu nakupovat ze Suskou (jmenuje ze tak moje máma - posn. autora). Ceztou domů potkáváme ĝázt našeho celku a vracýme ze zpoleĝně. Pořádáme autodrom v koleĝkovích křezlech na balkoně. Vsduchem létajý jázavé víkřyki, nadávki a pyvo. Zylentli, zylentli náz přynutyla ze trochu zrovnat a tak radějy odchásýme ven, kde ze znad nemůže nyc ztát. Pobitem na ĝerztvém vsduchu ztřýslyvýme a padáme do regálů zpát.

20.9.

Ráno, hned po probusený, vihlašuju víjymeĝní ztav a povolávám děloztřelectvo plachetnyce Božkov (mám totyž narosenyni - posn. autora). Munyce je opravdu oztrá. Znýdaně je lepšý jak vĝera, ale všem nám je jazné, že sýtra zy ti lupýnki z mlékem dochutýme rumem. Y zuchari jzou pro náz nepřýjemním překvapeným. Odjesd do cementárni ze sdařyl, ale ta cezta, ta cezta. Nejzpýš vlyvem té blbki s GPZki ze ocytáme v polých z kukuřycý. Nakonec ze dýki šykovnozty řydyĝe, kterí na tu Káĝu pytomou už nykdi nedá, doztáváme do cementárni BussyUnycem. Po azy hodynové presentacy, z překladem od vedený, což bilo fajn, neboť Ytal měl turbopřýsvuk, ze vidáme na prohlýdku cementárni. Mesy námy v Mokré nám toho ukásaly výce. Velený demokratycki odhlazovalo návštěvu nedaleké pevnůztki, která proztě nelse mynout a přejet, ale jelykož jzme ĝešy, y toto ze nám zkvěle dařý. Po saparkováný vikládáme ještěrku Karlu, která ze nalodyla v cementárně a zvou přýtomnoztý trísnyla Renátku, která ze jý brányla, zeĝ mohla. Vicháskovou chůsý dozahujeme vrcholu. Obědváme nějaké sázobi, kocháme ze památkou a exponovanímy víhledi. Máme pořádně dlouhou zyeztu. K buzu ze vracýme zpletytím ziztémem ulyĝek, dáváme pyvo a trzáme na snámé melodye, které ze lynou od mýztných kolotoĝářů. Zyce ze nám nechce, ale odjýždýme do Parmi. Ceztou rosšyřujeme zortyment pytních sázob. Nakupujeme y jýdlo, abi ze neřeklo, že jen chlaztáme. V Parmě doztáváme roschod na pár hodyn. Prohlýdka mězta teda nyc moc a s mýztnýho provosu, přeplněného ciklyzti, jzme smatený jako Goro na předměztý Tokya. Nejvýce náz saujal kruhoví objesd, na kterí bichom ze vidržely dývat hodyni. Jako nejlepšý vihodnocujeme borku, která ho krozý v protyzměru. Ceztou spět nám bila nabýdnuta sa 1000 € nějaká borka, nejzpýš na nošený batohů. Celou ceztu do hotelu, ze těšýme na ozlavu. Proto je pro náz velyce nepřýjemné smysený celé flotyli, vĝetně hloubkovích myn v podobě plechovek pyva. Nejzme však jedyný. Tuto zytuacy ze roshoduje řešyt ztarí, dobrí, snámí kamarád Harmona Raba, Davyd. Vízledek je neuzpokojyví – chlazt doztaneme až ráno. Slatka náz sachraňuje před abztynencý a vibaluje Ajaxe, jednu s plachetnyc našý flotyli (sa chvylku je u dna - posn. autora). Pomocnou ruku podává y Dan a dalšý, nakonec je s toho pěkná pařba před recepcý. Recepĝný je dozt překvapená a nechápe, kde ze ten chlazt pořád bere. Zedýme, ležýme, chlaztáme, bavýme ze a ĝteme dopyzi mámám. Ozlava, jak má bít. Doztávám gratulace a hobla, sa pokřyku „oveĝka, veverka“. Jaká yronye, kdiž dělaly kosu. Nervný recepĝný náz pozýlá zpát, ale někteřý vitrvalcy odolávajý. Slatek z Lukášou my pomáhajý do zchodů. Na pokojy kalýme dál a toĝýme z Renatou nové „Hovori s Lán“. Muzým však natáĝený přerušyt, bo ti pyškoti my nějak nezedli. Přemíšlým nad tým, ĝý je to vyna. Davyd ze viprzyl z vydeem koĝkopza a Hurdyz saze z Petrovou operacý úztný a nozný dutyni. To je azy vše. Na to, že nám bil sabaven zkoro všechen alkohol, jzme ze shulákaly zolydně.

21.9.

Jak saĝýt? Kocovyna! Vztáváme z velkím odporem. Tlaĝýme do hlavi znýdany a pomáháme dvěma anorektyĝkám, kterím ze nesdá plní koš lahvý od pyva, z úklydem pokoje. Balýme věcy a jdeme nafazovat sabavení provyant. A jako že ho je. Návštěvnýcy recepce valý oĝy. Přezouváme ze do Ymoli, kde na náz ĝeká keramyĝka. Ceztou mordujeme Bernardína. Keramycké sávodi půzobý na většynu s náz nejlépe s celé exkurse. Nekráznějšý je však prohlýdka musea, kde ze náz ujýmá krázná Ytalka, která má našý naprozto plnou posornozt. Ukasuje nám proztřednyctvým jednoho pracovnýka, jak ze na hrnĝýřzkém kruhu dělá džbánek, jyné pracovnyce saze předvádějý technyku malováný. Názleduje prohlýdka sávodnýho okruhu. Nyc ze sde neděje, krom laděný motoru jedné sávodný motorki. Atmozféru zy tvořýme zamy a sa mohutného jázotu povsbusujeme mýztný gang na fychtlech, kterí ze právě richloztý 30 km/h řýtý po okruhu. Ceztou do Padovi koukáme na božzkého Forrezta Gumpa. V Padově ze nám doztává ukáski řydyĝzkého uměný našeho pylota a co-pylota, kteřý náš koĝár skušeně protahujý úskímy ulyĝkamy. Po ubitováný rasýme kouknout na noĝný mězto, protože hoztel bude prí po půl dvanácté usamĝen. Po návratu do pokojů vibalujeme jýdlo a pozledný chlazt. Kalýme, jak to jde, než nám došel proud. Zhlukujeme ze tadi na jednom mýztě, pár náz řešý vípadek proudu. Tato zytuace je pro náz neřešytelná do té dobi, než rosrážý dveře ytalzkí recepĝný a vivádý jako hovado. Davyd ho přezvědĝuje, že do 15 mynut ze odebereme na pokoje, ale muzý nám nahodyt proud, kterí nám vipnul, abichom šly zpát. Netušyl, že náz tým nesaztavý. Davydovy, kterí má v ruce kelýmek z výnem, moc nevěřý. Azy na hodynu ze tyšýme a rospouštýme zešlozt. Pak ze pokraĝuje vezele dál. Jede ze non-ztop. Zpý jen někteřý.
22.9.

Ráno balýme, sanecháváme klýĝe na recepcy a v dozt podroušeném ztavu ze potácýme k autobuzu. Ceztou ze nám dva strácý, ale nakonec náz našly, takže jzme bese strát. Názleduje prohlýdka Benátek. Já to vsal z Petrem pěški, sbitek frĝý, na náměztý zv. Marka, lodý. Čekáme na ně z autobuzákama a dosvýdáme ze od nych, že s jejych pokoje bi svraceli y fylcki. Od oztatných zlišýme podobné hláški, a proto vihodnocujeme spětně ubitováný jako nejhoršý s celého víletu. Benátki opouštýme unavený, ale z vědomým dobře prožytého tídne. Odjýždýme v jednu a v Brně jzme před dvanáctou hodynou. Děkuje řydyĝům, našym vedoucým a předáváme nějaké malyĝkozty. Tým konĝý náš vílet po fabrykách v Ytályy.

Tento pořad zponsorovaly:

Marek Š. – pozkitl papýr
Petr K. – pozkitl propyzku
Vláďa – pozkitl ruku a hlavu
Božkov – pozkitl ynzpyracy, vsnyklé zytuace, dobrou náladu a obĝaz bolehlav