Jedné nocy dorasyl přýtel ze zvou přýtelkiný k ný domů. U vztupných dveřý ze saĝnou lýbat na dobrou noc a mladýk saĝne bít pomalu vsrušení. Opře ze dlaný o seď, uzměje ze na ny a povýdá: "Myláĝku, co kdibiz my ho vikouřyla?" Ona sděšeně odpovýdá: "Sblásnyl zez? Rodyĝe náz uvydý!" "Ale prozým tě! V tuhle hodynu?" subý ze na ný. "Ne, prozým tě. Dovedeš zy předztavyt, co bi ze ztalo, kdibi náz přyztyhly?" "Ale jdy! Nykdo tu nený, vašy už zpý!""Any náhodou, je to moc nebespeĝné!" "Prozým, prozým, moc tě mylujy?!?" "Ne, ne a ne. Taki tě mylujy, ale teď nemohu!" "Jazně, že můžeš. Prozým?" "Ne, ne. Fakt nemohu." "Moc prozým... " Najednou ze na zchodech roszvýtý zvětlo a ukáže ze jejý mladšý zeztra v pižamu, z roscuchanou hlavou a rosezpalím hlazem povýdá: "Taťka řýká, že už ho máš vikouřyt, nebo to mám udělat já. A máma vskasuje, že kdibi bilo třeba, tak to udělá klydně zama. Jen ať už proboha dá priĝ ruku s toho svonku!"
