ve dvě jsem musel svůj vůz zbavit vrstvy sněhu která byla dvakrát větší než on, ale stále se dalo s jistou mírou rozumu jet domů. jediná komplikace nastala na křižovatce na vjezdu do mikulova, kde jsem trčel za autobusem a za debilem, kterej zastavil tak aby nešlo zajet do pravýho odbočováku. než se uvolnila hlavní a kolona se pohnula, auto mi zamrzlo a skoro z něj přestalo být vidět.
myslel jsem si že zaparkuji na svém oblíbeném místečku zacouváním, leč již silná vrstva sněhu vyvedla mé drapáky z omylu. tak jsem drze vyjel z parkoviště a jel se na nejbližší křižovatku otočit smykem a zaparkovat na své místečko popředu. opět byly mé drapáky vyvedeny z omylu..
během těchto pokusů již zamrzlo celé auto kolem dokola a vidět nebylo ani pec. tak jsem objel blok a jal se zaparkovat v řadě.
auťák zůstal stát na prvním místě kam se mu povedlo doklouzat, zastavit a bylo to na kraji.
než jsem ystoupil a zamkl, splynul s bělavým terénem. jen zpod peřinky se ozvalo cvak a sníh prosvítily dva malé oranžové flíčky. schoval jsem ovladačku do kapsy, vystoupal na to co nasněžilo kolem mě a utíkal se schovat.
takže teď mám volno až do jara.
