Dneska mi psal kamarád, co dělá měšťáka, že se dostal do sporu s jedním řidičem o tom, že je chyba v zákoně 361/2000 a že skoro všechny paragrafy o "zastavení a stání" jsou špatně napsané a i když platné, tak v reálu nepokutovatelné. O co jde:
V zákoně je na mnoha místech napsáno slovní spojení "zastavit a stát", například v paragrafu 27 je bod (1) Řidič nesmí zastavit a stát a za tím výčet všech možností. Podle metodiského pokynu Vlády ČR
www.vlada.cz/assets/.../M
etodicka_pomuckaIII.pdf (od strany 16) je to takhle:
O konjunkci jde v případě, kdy se má vyjádřit, že předpokládaný právní následek (konsekvent) nastane při současném splnění (kumulaci) dvou nebo více podmínek (antecedentů). Konjunkce se vyjadřuje spojkou „a“.
Jindy podle metodiky spojku "a" použít nelze. Pokud se to tak tedy bere, tak dle bodu 1 paragrafu 27 řidič nesmí najednou "zastatvit a stát" v popsaných situacích, ale zastavit a stát reálně současně nelze, protože dle zákona:
n) stát znamená uvést vozidlo do klidu nad dobu dovolenou pro zastavení,
o) zastavit znamená uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu,
Stání tedy začíná až tím, že jsem ukončil zastavení a opačně. Nelze tedy najednou zastavit i stát, tudíž není splněna podmína konjukce a situace popsaná v zákoně nemůže nikdy nastat.
A i pokud by někdo argumentoval, že stání a zastavení probíhá současně, tak samotné zastavení je v pořádku... Aby platilo jedno, nebo druhé, musela by mezi tím být spojka "nebo":
O disjunkci jde v případě, kdy se mají v hypotéze právní normy spojit dva výroky, které se vzájemně nevylučují a kdy může platit samostatně výrok A i výrok B, není však vyloučeno, aby platil současně výrok A i výrok B, vyloučeno však je, aby neplatil ani výrok A ani výrok B, jinými slovy není možné, aby nenastal předpokládaný právní následek (konsekvent), je-li alespoň jedna z podmínek (antecedentů) splněna. Disjunkce se vyjadřuje spojkou „nebo“, která v takovém případě nemá vylučující funkci.
O exkluzi jde v případě, kdy se mají v hypotéze právní normy spojit dva výroky, které se vzájemně vylučují a kdy může platit samostatně výrok A i výrok B, je však vyloučeno, aby platil současně výrok A i výrok B, vyloučeno však není, aby neplatil ani výrok A ani výrok B. Exkluze se vyjadřuje spojkou „nebo“, která má v takovém případě vylučující funkci.
Co si o tom myslíte? Mě osobně to zní v pořádku, v zákoně je jasná chyba a kdykoliv je napsáno "zastavit a stát", tak všechno na co to odkazuje neplatí...
Není tu nějaký právník, co by to dokázal potvrdit, nebo vyvrátit?