Gramofonové desky + čs. hudba 70. let i Škoda

V škodovke som najviac počúval house v mp3 na CD. To bolo obdobie kedy hudba proste musí búchať a viac netreba. Žiadne cz a sk veci, ani kazety som v nej nepočúval.

Samozrejme, nejaké tie cz/sk platne a kazety sa doma nájdu, sem tam som si nejaké LP vypočul, hlavne teda Elán.

Nedávno ma LP znova chytili, takže som si čo-to pokúpil - väčšinou sú to moderné printy či re printy, hádam aj veci čo na LP nikdy neboli. Skoro všetko mám 180g vinyl, ale ten zvuk mi nepríde taký "platňový" ako ho poznám z detstva, resp. nepríde mi lepší než mp3. Mám dojem, že tie moderné LP sú akosi divne robené.

-> Bukaj: Ten zrovna měl slušný výkyvy v jakosti..

-> Jozka: Ještě tak si vzpomenu na polskej brand "MUZA", ale to je tak vše...

-> bouchy: Eeeee...mozna jsem to napsal moc zkratkovite. CD format (red book) zadnou vyssi kompresi DYNAMIKY oproti LP nevyzaduje. Dokonce se nekona ani datova komprese. 96dB je teoretickej dynamickej rozsah zaznamu na CD. Max. uroven zaznamenatelna na CD je ale 0dB. “Moderni mastering “ ma ale mocnou zbran zvanou clipping, kdy proste oriznou a “zaoblej “vsechny spicky nad 0dB. Ovsem v moderni tuc-tuc se tak nedeje parkrat za cely album, ale prakticky porad. Pak nasleduje komprese dynamiky, tak aby stredni uroven zaznamu byla nekde na polovine max. urovne (DR 6, a to v lepsim pripade) a fajnsmekri to pak jeste sosaji v 128kbps mp trosce a poustej na mobilu a to uz je fakt konecna - muzika k zbliti :-( Zlatej Oldfieldi, Floydi nebo klasika s tema “prekvapkama “ v hlasitosti :-) Ovsem na to je potreba odpovidajici HW, kterej v tech spickach nelimituje signal. To je v praxi aspon 50-100W koncak v obejvaku, coz pri neznalosti souvislosti vyvolava klepani na celo.

-> Bukaj: Nějaký se tu vyskytly.. asi za nějakej ten cukrovar..

-> Jozka: To ani (pravděpodobně naštěstí) neznám...

-> Bukaj: Zapomněl jsi na DumDum z Indie..

-> bouchy: Supraphon (a vůbec veškerá produkce z Loděnice) ještě poměrně ujde, ale ty různý Balkantony a podobně - to je děs, kterej kvalitou pasuje tak k levnějším výrobkům značek UNITRA a Tesla, nebo "mezinárodnímu" Europhonu...

Nesbírám, ale pár kousků jsem taky získal, např. Rangers 1970 v slušným stavu (aka jen párkrát hraným) (jediný album od nich, co vůbec můžu poslouchat, pak už to byli normalizační Plavci, tvůrci "hitů" jako Inženýrská atd. (no měli na to právo (jako inženýři), ale výsledek...)), Gott atd. Jinak spíš zahraničí.

-> King: Tak určitě, i když zrovna velice tichý "náběhy" a pak úder, který já prostě nemusím, měli už i tehdy Oldfield, Floydi, The Beatles,...

Ta dynamika je ale celkem naprd, nic nad 96dB není technicky možný, v praxi spíš míň (i když se prej dá občas vidět "vic než 16bit" - myslím párkrát za 80 min poslechu, s použitím softu), no co by člověk chtěl, když "rozkaz zněl: Beethovenova pátá(?) se mi musí vejít do kapsy," řekl nějakej rákosák. Takže tím byla daná dýlka záznamu, a s tím co tehdy bylo technicky možný, vzniklo CD. A tím i všechny ty komprese signálu atd. Má to i jinej důsledek - dřív bylo na LP celkem 10 skladeb a stačilo to. Dnes aby tam bylo aspoň 25 dvouminutovek. Naopak, co bylo na 2LP, je dnes na 1CD.

Taky připomínám existenci 180g vinylů, Master Recordings a taky, že hraje roli i ten který print to je (mám např doma print Lennona Imagine z Bulharska, nebo hafo reprintů od Supraphonu - tam to asi zákonitě šlo dolu.)

-> Pavel Bartoň: Velikost mojí sbírky gramodesek jsem si uvědomil nedávno při stěhování - i stěhováci brblali :-)

Ale je dobrý si připomenout základní pravdy - část mýtu o lahodnosti vinylu vs. CD jde na vrub toho, že většina zachovaných vinylů je z dob, kdy hudební labely zaměstnávali skutečný mistry zvuku a nikdo je nenutil prasit mastering alb, aby hudba zněla co nejhlasitějc. Tzv. loudness war začala naplno až řekněme začátkem devadesátek, kdy už vinyl byl okrajovou záležistí. Proto není fér srovnávat obludnou dynamickou kompresí zmasakrovaný album (většina remasterů posledních 25 let) na CD s původním albem na vinylu ze 70. či 80. let. Tam je pak zdánlivě CD tím prohrávajícím formátem a to i navzdory bídnýmu odstupu signál/šum, přeslechu kanálů, zkreslení a praskání vinylu. Za tu zabitou dynamiku CD ale nemůže ten formát. To zmatení ještě dneska hudební labely dovršujou tím, že vydávaj dynamicky doprasený CDčka a současně s tím relativně rozumně zmasterovaný LP pro staromilce. Příklad z poslední doby: Bowieho epitaf Black Star - CD příšerně dynamicky zkomprimovaná sračka (DR asi 5dB), na LP je to na dnešní dobu fantastických 10-11dB (zatímco v osmdesátkách nebylo ani 15dB u popu výjimkou)

Druhým důvodem, proč dlouho CD spoustě lidí znělo "synteticky " jsou přehrávače. Spousta lidí věří, že když je zvuk zaznamenanej digitálně ve formě jedniček a nul např. na CD, tak se při záznamu a přehrávání nemůže nic ztratit ani nic přibýt. To ale platí jenom pro čistej záznam dat např. souborů na CD-ROM. Přehrávač CD skutečně dokáže ty stovky MB načíst bez chyb (případně číst opakovaně, nebo si dopočítat chybějící/poškozený vzorek), ale průšvih nastává v okamžiku převodu digitálních dat na analog. signál. Tady hraje klíčovou časování - tj. můžeme mít sice k dispozici bezchybná data, ale pokud ty data nejsou ve správnej čas na správným místě, ovlivňuje to negativně zvuk. Jedná o tzv. jitter hodinovýho signálu, kde stačí, aby se taktovací signál převodníku odchyloval náhodně od ideálu v řádu nanosekund a D/A převodník začne produkovat neharmonický artefakty, který v původním záznamu nejsou. Např. přehrávání CD v mechanice PC přes lacinou onboard zvukovku, kde jsou mnohdy jako bonus slyšet i další artefakty chodu PC, je takovej odstrašující případ :-) A líp na tom nejsou ani levný CD decky z 80. a 90. let.

Takže třeba Brothers in Arms na vinylu si občas nostagicky poslechnu, ale mám i CD rip původního alba a přes kvalitní D/A převodník je to prostě o chloupek lepší. Dlužno dodat, že se jedná o jedno z prvních alb vydaných na CD, kdy si na masteringu dali fakt záležet a do dneška je to braný jako zvukovej etalon.

-> Bukaj: přesně. Vinyl je vinyl, kdo ten zvuk zná ví, o čem je řeč a dá přednost oproti CDéčku, které mi příjde příliš umělé. Já poslouchám v tomto případě Rangers, případně Greenhorny, ale nejraději mám kantilénové melodie - Bartoň, Gott, Duchoň aj.

No, tak když si chci něco poslechnout, tak preferuju analog a LP jsou jasná volba. V autech kazety, v autě pro denní ježdění mám i CD přerávač, který umí MP3, ale nemám kvalitní empétrojky, kromě pár věcí, které jsem kdysi, když na to byl čas, sám graboval z elpíček...

...jinak já ujíždím převážně na folku (70. léta až současnost)...

-> Tomaso435: vod bulharský

-> Pavel Bartoň: Nie,žiadný,nie

vod který mafie seš?

Sbíráte gramofonové desky? Případně posloucháte českoslocenské písničky ze 70. let? Když jedete ve své (v mém případè šípkově červené) lásce něco z tohoto období třeba na kazetě? Jaké čs. zpěváky/zpěvačky/skupiny preferujete? Vybaví se Vám k této muzice i nějaká Škodovka? Pište, sdílejte desky, auťáky i písně.